Když se děti na základních školách poprvé seznamují s výukou geometrie a řeší například grafické úlohy průsečíků válců nebo kuželů, překvapí je velmi zajímavé výsledné křivky a složité prostorové i plošné útvary, které tím vznikají. Toto je jeden z prvních momentů, které je přibližují ke strojírenské teorii i praxi. Strojaři se totiž ve svém běžném životě mnohdy potýkají s obtížnými technickými úlohami, které souvisí jak s obráběním kovových i nekovových materiálů, tak i s jejich měřením.
Jestliže vám někdo zadá úkol, abyste změřili délku narýsované úsečky, jednoduše si vezmete do ruky pravítko a za okamžik již znáte výsledek. Pokud vás ale někdo pověří například měřením délky chodidla, abyste si mohli koupit správnou velikost obuvi, musíte na to jít už mnohem sofistikovaněji – nohu zapřít o zeď a na špičku palce přiložit pravoúhlý trojúhelník, který tuto vzdálenost přesně zafixuje a dovolí proměřit. Tímto jsme vám jen chtěli naznačit, že strojaři sice neměří chodidla, ale potýkají se také se situacemi, kdy rovněž potřebují měřit složité geometrické tvary, a to s přesností v řádu tisícin milimetru.
Jedním z příkladů tohoto řešení jsou i dutinoměry neboli subita. Subita jsou dvou nebo třídotyková speciální měřidla a každý strojař by je měl dobře znát již z výuky na středních školách nebo v učňovské teorii a praxi. Měří se s nimi většinou válcové otvory, s nimiž docílíte přesnosti měření v setinách až tisícinách milimetru, čímž snadno rozpoznáte, zda je obrobek ještě v toleranci, anebo jde o zmetek. Některé otvory musí být zhotoveny s takovou přesností, aby je bylo možno osadit pohyblivými částmi – hřídelí, kde dochází ke kluznému či rotačnímu pohybu různých strojů a mechanismů. Jedním z příkladů je spalovací pístový motor, kde by se každá nepřesnost ihned projevila na mechanické závadě.