Transplantace tkání nebo životně důležitých orgánů dává mnoha nevyléčitelně nemocným pacientům šanci na kvalitnější nebo na další život, na jeho pokračování. Je to ale skutečně pokračování nebo se jedná o život trochu jiné osoby? Určitě jsme lidé, kteří uvažují zdravým rozumem a možnost, že by si orgány pamatovaly život v minulém těle, nám připadá naprosto nesmyslná.
Jak je ale možné vysvětlit některé záležitosti, které jsou právě s transplantací orgánů spojené?Někteří příjemci vyprávějí, že jim do těla kromě části z jiného těla přibyly i vzpomínky, které nejsou jejich. Mnohdy se ale vůbec nejedná o žádné katastrofické vzpomínky.
· Zachráněný pacient prý přebírá zvyklosti a záliby svého dárce.
· Například v poslechu hudby nebo čtení určitého žánru.
Někteří lidé cizí myšlenky až tak jasně nepociťují, ale mají tendenci upadat do depresivních stavů, mívají poruchy osobnosti anebo trpí nevysvětlitelným strachem. Zdravým rozumem to nelze vysvětlit.
· Je prý dokonce zaznamenáno, že se dívce vybavily vzpomínky její zavražděné dárkyně a podle nich mohla policie zloducha dopadnout.
· JE TEDY PRO NÁS DAROVÁNÍ ORGÁNŮ PŘÍNOSEM NEBO CESTOU DO PEKEL?
Jak je to doopravdy
V současné době je možný přenos (z těla dárce do tělesné schránky příjemce) srdce, ledvin, jater, plic, slinivky břišní. Pokud bychom potřebovali tkáně, pak bychom mohli dostat kosti, šlachy, oční rohovku, srdeční chlopeň, cévy a také kůži.
· Nejčasněji se transplantují ledviny, játra a na třetím místě je srdce.
Je opravdu možnost, že se změní jedním cizím orgánem osobnost člověka nebo jeho vzpomínky? Nebo je to jen štvavá kampaň, která má zabránit pokroku lékařské vědy v této oblasti? Třeba je to jen silným traumatem pro mozek, který se s touto novou situací nedokáže okamžitě vyrovnat. Kdo ví.
Jisté je, že jsou věci mezi nebem a zemí…